/images/a_03.gif
Infocentrum Slaný
Pro Občany - Typy na kulturu, sport a vše zajímavé. Tipy pro pestřejší každodenní život ve městě SLANÝ
Sladký víkend ve Slaném Přehled akcí Fotogalerie Turistické cíle Ubytování Sbírka slánek Virtuální prohlídkaAnketa
Infocentrum Slaný na Facebooku
Info

Infocentrum Slaný
Pod Velvarskou branou
Velvarská 136/1
274 01 Slaný

Telefon: 312 523 448
e-mail: ic@infoslany.cz

Letní otevírací doba:
Po - Pá
9.00 - 17.00
So, Ne, Svátky
9.00 - 16.00
Doporučujeme
© 2007 Infocentrum Slaný

Městská turistika

1. Tip na vycházku (městská turistika)


Vycházka začíná na Masarykově náměstí (společně s centrem města součástí městské památkové zóny) před budovou Vlastivědného muzea a Infocentra (bývalá piaristická kolej).

Kaple piaristické koleje ve Slaném
Stavba započata na popud hraběte Ferdinanda Leopolda Benna z Martinic dne 19. dubna 1659 a již roku 1666 se mohli piaristé v budově usadit a založit v ní roku 1671 gymnázium. V jižním křídle koleje byla zřízena rozměrná kaple Zasnoubení P. Marie. Ve 20. letech 18. století došlo k intenzivní činnosti, vedoucí ke konečnému vnitřnímu i vnějšímu vzhledu barokní stavby. V dnešní době je piaristická kaple součástí budovy vlastivědného muzea, stejně jako Infocentrum a Knihovna V. Štecha.

Masarykovo náměstí
Náměstí o rozloze 13 513 m² bylo vždy střediskem obchodního, společenského a politického ruchu. Najdeme zde řadu měšťanských domů s renesančními a barokními jádry. Dominantou náměstí je budova radnice a vlastivědného muzea.

Velvarská brána
Poslední brána Slaného a jeden z několika málo zbytků opevnění vůbec. Konkrétní zprávy o ní jsou známy až z roku 1443 v souvislosti s prodeji domů v jejím okolí. Za vlády Jiřího z Poděbrad byla obnovena. Velvarská brána se původně skládala z vlastní brány, předbraní s cimbuřím, mostu přes suchý příkop a byla chráněna po levé straně ve směru z Velvarského předměstí ještě baštou. V 16. století brána několikrát vyhořela a byla opravována. Opravy proběhly na přelomu let 1993 – 1994 a naposledy v letech 2005 - 2006. Věž je vysoká celkově 38 m, přičemž její výška pod střechu činí 17,65 m. Průjezd je dlouhý
8 m, široký a vysoký 4,70 m. Rozpětí oblouku při krajích měří 2,80 m.

Projdeme Velvarskou bránou a dáme se do mírného kopce přes Hlaváčkovo náměstí ke hřbitovu, kde stojí klášter Nejsvětější Trojice řádu Bosých karmelitánů ve Slaném.

Klášter Nejsvětější Trojice řádu Bosých karmelitánů v Slaném
Původně františkánský, nyní karmelitánský klášter v Slaném patřil při svém založení roku 1655 mezi první známky obnovy kraje zpustošeného třicetiletou válkou. Kostel sám vznikl již v letech 1581 – 1602. Obnova kostela a výstavby kláštera proběhla v letech 1655 – 1670 na popud Bernarda Ignáce z Martinic. Požár roku 1665 si vynutil přestavbu, kterou pravděpodobně vedl italský architekt Giovanni Domenico Orsi. Tehdy kostel dostal dnešní prosvětlenou barokní podobu, boční polokruhové kaple a kopulovitou klenbu. Loretánská kaple se sochou černé Matky Boží představuje střed a srdce chrámu. Kapli dal do středu vestavět hrabě Bernard Ignác z Martinic po návratu z pouti do italského Loreta roku 1657. Konvent kláštera je obýván řádem Bosých karmelitánů, kteří ve Slaném působí od roku 1993 a postupně prochází celkovou rekonstrukcí včetně přilehlé zahrady.

Jdeme podél hřbitovní zdi ulicí Na Vinici stále rovně až dojdeme ke sloupu vinařů a rybářů.

Sloup vinařů a rybářů
Původní sloup stál již za doby Karla IV., jiné prameny ho datují až do 16. století. Umístěn byl původně pod kostelíkem sv. Václava v Ovčárech, poté přemístěn nad hřbitov. Stávající kopii zhotovil akademický sochař Václav Nejtek roku 1943. Zbytky původního sloupu byly převezeny do vlastivědného muzea, ale také použity na stavbu silnice do Velvar.
Od sloupu pokračujeme cestou stále rovně podél sadů, dokud nenarazíme na cestu vedoucí z kopce dolů mezi sady ke kostelíku sv. Václava.

Kostel sv. Václava v Ovčárech
Kostel byl založen pravděpodobně předhusitské době. První písemná zmínka roku 1465. Kostel má polygonální kněžiště, od jehož osy je zjevně odkloněna vlastní loď, což může být kromě technických příčin dáno i symbolikou Kristovy skloněné hlavy na kříži. Opraven do současné podoby a znovu vysvěcen byl v roce 2004.

Přejdeme silnici a vydáme se kolem zahrádek až do Nezamyslovy ulice ke slanému pramenu pod Slánskou horou.

Slánská hora a slaný pramen
Své jméno získalo město Slaný pravděpodobně podle slaného pramene, který vyvěral na úpatí hory. K samotnému prameni se váže pověst o objevení knížetem Nezamyslem a jeho družinou. Slánská hora (330 m n.m.) je třetihorní vyvřelina sopečného původu, naposledy aktivní roku 1726. Lokalita byla
1. února 1998 uznána chráněnou přírodní památkou a nabízí pěkný výhled na celé město.

Po zdolání Slánské hory můžeme nedaleko kruhového objezdu, v místech, kde začíná Pražská ulice, narazit na základy již zaniklého kostelíku svatého Vavřince a odtud již vidíme zrekonstruovaný Hemerkův statek.

Kostelík svatého Vavřince
Stával na Přažském předměstí, u nějž se k roku 1359 připomíná špitál. Bohoslužby v tomto kostele se konaly až do roku 1842. O 18 let později byl však prodán a novým majitelem přestavěn na ovčín. V průčelí této novostavby čp. 357 v Pražské ulici byl objeven gotický lomený portál a zbytky gotického okna.

Hemerkův statek
Stavba stojí mimo městské opevnění v ulici Ouvalova. První písemné zmínky jsou z roku 1464. Dvůr se nazýval též Stanovským. Rodina Hemerků je ve Slaném poprvé doložena roku 1803. Po roce 1948 byl stanovský dvůr zestátněn, v roce 2004 prošel náročnou rekonstrukcí (byl takřka v rozpadu) a dnes zde
vzniká nové obchodní centrum. Zde naše procházka končí.

Celková délka trati cca 4 km, vhodné pro turistiku.

 

2. Tip na vycházku (městská turistika)


Vycházka začíná na Masarykově náměstí odkud se vydáme Fričovou ulicí (východní roh náměstí) kolem Židovské synagogy ke kostelu sv. Gotharda.

Židovská synagoga
Slánská židovská synagoga byla postavena v roce 1865. Středověký Slaný, spravovaný podle magdeburského práva, nedovoloval židům se ve městě usadit a za povolení zde obchodovat museli platit zvláštní poplatek. Povolení usadit se ve Slaném dostali židé až v roce 1850 a 8. února 1861 zde založili náboženský spolek. V současné době je v synagoze městský archiv.

Kostel sv. Gotharda
Ve 30.letech 12. století přešla velká část osady Slaný do vlastnictví benediktinského kláštera na Ostrově u Davle. V té době byl ve Slaném postaven malý raně středověký jednolodní kostel sv. Gotharda. Jeho základy překryl presbytář dnešního pozdně gotického kostela téhož zasvěcení. Poloha chrámu na strategicky nevýhodném místě nad bažinou vedla k tomu, že tento okraj města musel být chráněn opevněním.

Pražská brána
Východní část městských hradeb uzavírala údajně nejkrásnější a nejmohutnější
z bran – brána Pražská. Nová kamenná brána zde byla postavena v roce 1402 na místě původní brány, která roku 1371 lehla popelem. Při dobytí města sirotky a tábority v roce 1425 byla i tato brána hodně poničena. S jejími opravami bylo započato v době poděbradské, roku 1460 a ukončeny byly roku 1472, za panování krále Vladislava Jagellonského. Protože prý bránila plynulému provozu, bylo rozhodnuto o jejím zbourání a než se podařilo získat příkaz k jejímu zachování, byla v září roku 1841 úplně zbořena.

Od kostela jdeme dolů ke kruhovému objezdu (Kostelík sv. Vavřince) a pokračujeme do mírného kopce lehce skrytou Flaškářskou ulicí (směr Praha) až k závodu bývalé Baterie (PALABA).

Kostelík sv. Vavřince se špitálem
První bezpečná zpráva o jeho existenci je z roku 1388. Do konce 16. století býval součástí špitálu a kostelíka malý hřbitov. Roku 1851 se zřítily krovy a roku 1860 byl zpustlý kostel prodán baronu Riese-Stahlburkovi, který z něj udělal ovčín. V současné době jsou ještě vidět zbytky klenutí, zachovaných nad úrovní chodníku.

PALABA
Známá slánská „baterka“ byla v porovnání s ostatními průmyslovými závody ve městě jednou z nejmladších, ale rychlým startem
ji bylo možné svého času přirovnat k Baťovým zlínským závodům. Zakladatelem závodu byl Jaroslav J. Pála, který uvedl moderní průmyslový podnik do provozu počátkem října 1925. Nárůst výroby předstihl předchozí očekávání. Již následujícího roku bylo nutné přikročit k dalšímu rozšíření závodu, který dále nesl označení PALABA Slaný a který zaměstnával až 800 zaměstnanců.
Po znárodnění v roce 1946 nesl závod nový název Bateria.

Od bývalé Baterie (PALABA) pokračujeme do kopce Netovickou ulicí kolem Ploché dráhy až za hranice města směrem na Netovice ke slánskému letišti, kde najdeme pomník americkým letcům z druhé světové války.

Nahoru


Plochá dráha
1. prosince 1922 byl založen MOTO Club Slaný. Myšlenka vybudovat plochodrážní stadion ve Slaném vznikla na přelomu let 1948 – 1949. Historie závodů na ploché dráze ve Slaném se začala psát 13. srpna roku 1950. Plochá dráha byla a stále je nejvýše postaveným sportem ve Slaném. Slánští činovníci byli vždy progresivní, důkazem byl rok 1954, kdy zde bylo instalováno elektrické osvětlení a 26.5. se uskutečnil první závod za umělého osvětlení na území tehdejšího Československa. V roce 1984 byla započata stavba kryté tribuny s kapacitou 1000 míst, která byla dokončena v roce 1988.

Pomník americkým letcům B-17G
2. března 1945 se vzneslo 1232 bombardérů od 8. letecké armády USAAF doprovázených 774 doprovodnými stíhacími letouny. Měli kurz Německo, kde měli zničit několik závodů na pohonné hmoty. Na odpor vzlétlo asi 200 Německých letounů od IX. Fliegerkorpsu. Vzdušný boj se odehrával nad Saskem a několik střetů také nad Čechami. V sobotu 28.9.1996
se na letišti Aeroklubu ve Slaném konalo slavnostní odhalení pomníku osmi padlým americkým letcům, kteří byli nad Slaným dne 2.3.1945 sestřeleni v bombardéru Boeing B-17G Flying Fortress. Z celé posádky se tehdy zachránil jen jediný.

Kolem zrekultivované skládky sejdeme dolů k zahrádkám a podél nich vyjdeme na malý zalesněný kopec, kde se nachází cíl procházky, kaple Božího hrobu.

Rekultivace skládky
V prosinci 2003 byla ukončena rok trvající rekultivace bývalé skládky komunálního odpadu města. V historii města nenajdeme rozsahem zemních prací srovnatelně rozsáhlou akci. Na památku byl na místě postaven skoro šestitunový balvan z mrákotínské žuly.
Kaple Božího hrobu
Originální kaple dodnes stojí v Jeruzalémě a je vtěsnána do zástavby uprostřed města. Kapli v Slaném tvoří polygonální jádro a její průčelí člení slepá arkáda nesená sloupy několika druhů. Nad vlastní částí je vztyčen altánek polygonálního půdorysu se zvonovitou střechou. Když vstoupíme dovnitř, octneme se v tzv. andělské kapli, na jejíž podlaze je kvádr symbolizující odvalený kámen před Kristovým hrobem. Následuje vchod do vlastní hrobky, kde se na severní straně nalézá plotna, na které spočívalo Kristovo tělo. Slánská kaple byla postavena v roce 1665 a je nejstarší stojící stavbou tohoto typu v Čechách. Snaha o věrné zachycení byla nepochybně dána osobností stavebníka – Bernarda Ignáce z Martinic (1685), který nalezl zalíbení v historizujících svatyních spojených s životem Ježíše Krista. V současné době probíhá jeho oprava.

Celková délka trasy je cca 3,5 km, vhodné pro turistiku.

3. Tip na vycházku (městská turistika)


Vycházka začíná na Masarykově náměstí odkud se vydáme Fričovou ulicí (východní roh náměstí) kolem Židovské synagogy ke kostelu sv. Gotharda.

Historie Židů
ve Slaném není příliš dlouhá. První zpráva o pobytu Židů ve Slaném se vztahuje ke 14. století. Měšťané se proti pobytu Židů ve městě bouřili a r. 1458 získali od krále Jiřího z Poděbrad majestát, který zapovídal Židům usazení ve městě déle než jednu noc a při vstupu do města musí zaplatit clo 1 groš. Dokonce na gotickém předbraní Pražské brány stržené 1841 byl při průjezdu vpravo obraz Žida držícího groš. V průběhu 16. století se setkáváme se zprávami, že Židé ve městě nesměli ani přenocovat. Koncem tohoto století si dokonce kožešníci a krejčí vymohli povolení bránit Židům v obchodování. Ve Slaném se Židé směli svobodně usazovat až v 19. století, předtím si mohli pouze ve městě vyřídit své náležitosti a museli město opustit. Přenocovat mohli v židovně snad na Lidickém dvoře u Slaného. Roku 1877 žilo 54 rodin v obvodu židovské náboženské obce – 300 dospělých a 70 dětí, kteří si vydržovali už rabína, kantora a učitele. Ačkoli Židů ve Slaném bylo poměrně málo, založili si již roku 1861 vlastní náboženský spolek a první modlitebnu měli v hostinci Templu v Kynského ulici. 20. století – doba 2.světové války - poznamenalo tragicky osudy slánských židovských rodin. Roku 1932 byly sloučeny náboženské obce ve Slaném, Ješíně a Kralupech v jednu se sídlem ve Slaném. Roku 1939 bylo členy náboženské obce 170 Židů.V únoru roku 1942 odjeli první slánští Židé do Kladna a nacistickou hrůzovládu nepřežilo 81 židů ze Slaného.

Slánská synagoga
Byla postavena roku 1865 v maurském slohu. Stavební parcelu pro stavbu synagogy získala náboženská obec ve Slaném dle trhové smlouvy r. 1865. Synagoga stojí asi 100 m od náměstí v ulici dr. Friče. Střecha synagogy je sedlová. Východní štít je členěn dvěma okenními osami, mezi kterými byl aron ha-kodeš (Aron ha-kodeš = schránka na Tóru je nejdůležitějším bodem synagogy. Obvykle je to výklenek ve zdi (zvenčí bývá zeď v tomto místě nápadně zesílena) vyplněný ozdobnou skříní, v němž jsou uloženy Tóry, t.j. pergamenové svitky s hebrejským, ručně psaným textem pěti Mojžíšových knih. Aron ha-kodeš je v našich zemích umístěn vždy na východní stěně modlitebního sálu: synagogy jsou orientovány k východu. Protože však stavitelé byli závislí na konfiguraci terénu nebo na tvaru stavebního místa, jsou velmi časté odchylky k severovýchodu a jihovýchodu.), nad ním je jedno kruhové okno a ve štítě dvě malá okénka. Vstup do synagogy je možný pouze ze západní strany. Portál je zdobený sloupky, nade dveřmi zůstalo dochováno desatero. Schodiště na ženskou galerii vedlo budovou dvoupatrové školy přistavěné k severní straně synagogy. Z původní výzdoby interiéru se dochoval pouze modře malovaný klenutý strop s plastickými hvězdičkami.
Kromě synagogy vlastnila náboženská obec také dům čp. 150, kde byla v letech 1862-1896 škola. Existují plány z roku 1946, kdy se měla synagoga přestavět na dílny pro učňovskou školu, ale jak vidno, k realizaci nedošlo. Nicméně synagoga sloužila v 70. letech 20. století jako skladiště.

Kostel sv. Gotharda
Ve 30.letech 12. století přešla velká část osady Slaný do vlastnictví benediktinského kláštera na Ostrově u Davle. V té době byl ve Slaném postaven malý raně středověký jednolodní kostel sv. Gotharda. Jeho základy překryl presbytář dnešního pozdně gotického kostela téhož zasvěcení. Poloha chrámu na strategicky nevýhodném místě nad bažinou vedla k tomu, že tento okraj města musel být chráněn opevněním.

Pražská brána
Kamenná brána zde byla postavena v roce 1402. Při dobytí města Sirotky a Tábory v roce 1425 byla tato brána hodně poničena. S jejími opravami bylo započato v době poděbradské, roku 1460 a ukončeny byly roku 1472, za panování krále Vladislava Jagellonského. Protože prý bránila plynulému provozu, bylo rozhodnuto o jejím zbourání a než se podařilo získat příkaz k jejímu zachování, byla v září roku 1841 úplně zbořena.

Pod kostelem, v místech kde stávala Pražská brána, odbočíme do Havířské ulice. Na jejím konci začíná ulice Lázeňská (směr Velvary), kde jak název napovídá, stávaly městské lázně. My však zahneme doleva a stoupáme po starých schodech úzkou uličkou Na Hradbách k rodnému domu Olgy Scheinpflugové.

Slánské lázně
V 19. století na místě dnešní hasičské zbrojnice stávaly „lázně“. Byly vybudovány z podnětu c.k. krajského úřadu ve Slaném a tehdejšího purkmistra Scharfa. Obyvatelé si od nich slibovali díky přítomnosti dvou studní pod Slánskou horou také léčivé účinky zdejší z pověstí známé „zázračné“ minerální vody. Na místě bývalé zahrady byly lázně dokončeny v roce 1843. Na stavbu byl použit také materiál ze zbořené pražské brány (stržena 1841). Záhy se bohužel ukázalo, že lokalita byla zvolena nevhodně. Nebylo možné přistavovat další lázeňské budovy ani park a navíc slánská voda nebyla žádným zázrakem. Provoz lázní se nerentoval, měly být uzavřeny již na přelomu století. K definitivnímu zrušení lázní došlo v roce 1938, kdy byl celý objekt darován městem Sboru dobrovolných hasičů. Ti budovu zbourali a postavili novou hasičskou zbrojnici. Po lázních zůstal jen název ulice – Lázeňská.

Pamětní deska O. Scheinpflugové
V domě čp. 565 v ulici Na Hradbách se narodila herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová (1902 Slaný – 1968 Praha. Po odchodu ze Slaného studovala herectví u M. Hübnerové, od roku 1922 působila v Divadle na Vinohradech. V roce 1929 se stala členkou Národního dovadla v Praze, kde s přestávkami setrvala až do své smrti. Vedle divadla se věnovala i literární činnosti. Je autorkou knih pro dospělé i pro děti. Napsala několik divadelních her. knih pro dospělé i pro děti. Napsala několik divadelních her. V roce 1935 se provdala za spisovatele Karla Čapka.

Dojdeme na křižovatku a dle směrových ukazatelů směřujeme do mírného kopce přes Hlaváčkovo náměstí ke hřbitovu.

Hlaváčkovo náměstí
Roku 1869 byl dalším slánským okresním starostou zvolen Josef Hlaváček (1831–1911), rodák z Královic u Slaného. Josef Hlaváček výrazněji vstoupil do veřejného života roku 1864, kdy se stal jedním ze zakládajících členů Občanské záložny. Včele slánského okresu stál Josef Hlaváček jako jeho starosta po dobu více než třicet let (1869–1903). Třebaže byl nepochybně přesvědčeným Čechem a vlastencem, na rozdíl od svého předchůdce Clam-Martinice zachovával vůči rakouskému státu a vídeňskému dvoru poměrně loajální pozici. Z titulu své funkce se zasloužil o vznik tří okresních charitativních institucí – nemocnice (1884), chorobince (1888) a sirotčince (1899). Měl rovněž výrazný podíl na založení Okresní hospodářské záložny (1882) a na výstavbě Okresního domu (1902). Tato budova, postavená v neorenesančním stylu, je dokladem síly a
sebevědomí slánského měšťanstva na přelomu 19. a 20. století a dodnes tvoří architektonickou dominantu dnešní Wilsonovy ulice. Zásluhy Josefa Hlaváčka o rozvoj Slaného uznávali již jeho současníci a Josef Hlaváček byl jmenován čestným slánským občanem. Dne 26. 3. 1930 bylo na schůzi slánské městské rady rozhodnuto nazvat prostranství mezi tehdejším chorobincem, sirotčincem a Zimní hospodářskou školou na počest někdejšího slánského purkmistra a dlouholetého okresního starosty Hlaváčkovým jménem.

Od hřbitova pokračujeme ulicí Na Vinici až na konec hřbitovní zdi, kde zahneme a jdeme z kopce mezi sadem a hřbitovem až k židovskému hřbitovu.

Slánský židovský hřbitov
Se nachází 700 m SV od hlavního náměstí, mezi ulicemi Lázeňská a Nosačická, asi v polovině svahu za komunálním hřbitovem. Zdejší hřbitov o rozloze 3 188 m² byl založen roku 1881, předtím se pohřbívalo v Blevicích. V tomto roce se konal i první pohřeb. Nejstarší náhrobky jsou z doby založení hřbitova. Dochováno pět neúplných řad náhrobků v severojižním směru a jedna řada podél severní zdi. Poslední pohřeb se zde konal roku 1951. V polovině jižní strany hřbitova je obřadní síň z let 1931–33, zdobená na severní a jižní straně kruhovým oknem s Davidovou hvězdou. Po jejích stranách jsou postaveny malé přízemní domky – v jednom byla tahara (rituální očištění pozůstatků) a komora, ve druhém pokoj a kuchyně pro hrobníka. Střechy těchto domků jsou sedlové. Hřbitov je dnes na soukromém pozemku, veřejnosti nepřístupný. Část hřbitova s hroby je stále majetkem Židovské náboženské obce.

Od židovského hřbitova se vrátíme do ulice Na Vinici a tou pokračujeme až ke sloupu vinařů a rybářů.

Sloup vinařů a rybářů slánských
Byl vlastně dvakrát devastován. Na původním místě u kostelíka sv. Václava v Ovčárech byl nejprve poškozen nepozorným vozkou, o žních v roce 1930 dokonce poražen a rozbit. Několik kusů rozbitého sloupu a obrysy ryby a révy byly dodány do lapidária městského muzea. Sochař V. Nejtek pořídil model přesné kopie původního, vlastní realizaci provedla za dozoru Mistra Nejtka kamenická firma Pejs A Fric. Pro kopii byl vybrán krásný žehrovický pískovec a nové místo našel sloup na stráňce při cestě za hřbitovem. Sloup je vysoký asi 2 m, zdoben je vyobrazením ryb a listy vinné révy.

Cestou od sloupu do kopce se dostaneme na silnici vedoucí do obce Dolín. Ještě před tím než budeme pokračovat do Dolína, kde naše cesta končí, můžeme se zastavit u Městské hvězdárny, skryté mezi novostavbami.

Městská hvězdárna
V květnu roku 1963 byla slavnostně otevřena lidová hvězdárna ve Slaném (nyní Městská hvězdárna). Vlastní myšlenka stavby hvězdárny se zrodila v polovině padesátých let minulého století, kdy ve Slaném pracoval relativně početný astronomický kroužek. Kopule má průměr 5,8 m a hvězdárna se stala jednou z dominant města a právem na ni byli slánští pyšni. V kopuli byl umístněn Zeissův refraktor o průměru objektivu 110 mm s ohniskovou vzdáleností 2040 mm a paralaktickou montáží. Během let 1994 - 1996 prošla hvězdárna kompletní rekonstrukcí a 1. září 1996 byla slavnostně otevřena pro veřejnost. V roce 2000 byl zakoupen nový dalekohled, který splňuje požadavky na vlastní vědecký program hvězdárny. Jedná se o dalekohled s průměrem zrcadla 50 cm a primárním ohniskem 2 700 mm, typ Cassegrain s odnímatelným sekundárním zrcátkem. Na jeho místo je možné instalovat CCD kameru (SBIG ST-9E), kterou hvězdárna disponuje. Dalekohled je ovládán dvěma krokovými motory a je vybaven elektronickými čidly polohy.

Dolín
Ves leží tři kilometry severovýchodně od Slaného. Založili ji slánští benediktini kolem roku 1305. Písemně je doložena poprvé v roce 1325. Ze stejného roku je zmínka o tamním kostele sv. Šimona a Judy.
Kostel sv. Šimona a Judy stojí na návrší uprostřed vsi Dolína.
Památka má zajímavou historii, která sahá hluboko do středověku. O jeho existenci jsme zpraveni již k roku 1338, kdy patřil klášteru augustiniánů kanovníků v Roudnici, kterému ho postoupil významný český biskup Jan IV. z Dražic. Farnost však za husitských válek zanikla a nebyla nikdy obnovena. Kostel, který byl v baroku obnoven, pak spravovali duchovní ze Zlonic.
Návštěvníky nejvíce upoutají nástěnné malby z roku 1908. Dal je zhotovit zlonický patronátní úřad na doporučení faráře Františka Krause († 1909). Jsou skvělým příkladem uplatnění moderního umění v chrámovém prostoru, který nemá v širším kraji obdobu. Dílo navrhl profesor uměleckoprůmyslové školy v Praze Karel Mašek († 1927), který připravil kartóny, podle nichž malbu, za dohledu Maškova asistenta pana Hadince, provedl zlonický malíř Vojtěch Marvan. Jedinou zatím dohledanou dolínskou pověstí je příběh
o světýlkách z Kalousovského dolíku pod sady. Zde se prý před dávnými časy zabil pádem ze skály muž jménem Kalous a od těch dob se tu po dlouhá léta objevovala “světýlka”, nebo jak jim zdejší říkali “lucerny”. Ty prý odtud chodily až do dvorů jednotlivých usedlostí v Dolíně.

Celková délka trasy je cca 4,5 km, vhodné pro turistiku.

Vytisknout Nahoru

Aktuality z regionu

22.08.
2016
Jste sběratel turistických vizitek a prahnete po novinkách?
U nás právě teď jednu máme. více »
16.08.
2016
Nová publikace Jedomělice 700 let (1316-2016)
V Infocentru je v prodeji nová publikace, kterou vydala obec Jedomělice k aktuálnímu výročí obce. více »
15.08.
2016
Po stopách V. Fialy na Novostrašecku
Na exkurzi se můžete hlásit do 12.9.2016 v Infocentru Slaný více »
05.08.
2016
Povídá se o nás
Naše slánská sbírka slánek na TV Barrandov více »
05.08.
2016
Staré Slaný na plakátech? Nyní nově v Infocentru!
Sérii čtyř reprodukcí starých pohlednic Slaného můžete zakoupit v Infocentru! více »