/images/a_03.gif
Infocentrum Slaný
Pro Občany - Typy na kulturu, sport a vše zajímavé. Tipy pro pestřejší každodenní život ve městě SLANÝ
Sladký víkend ve Slaném Přehled akcí Fotogalerie Turistické cíle Ubytování Sbírka slánek Virtuální prohlídkaAnketa
Infocentrum Slaný na Facebooku
Info

Infocentrum Slaný
Pod Velvarskou branou
Velvarská 136/1
274 01 Slaný

Telefon: 312 523 448
e-mail: ic@infoslany.cz

Letní otevírací doba
(duben - říjen)

Po - Pá
9.00 - 17.00
So, Ne, Svátky
9.00 - 16:30


Zimní otevírací doba:
(listopad – březen)

Po – Pá
9.00 - 16.00
So, Ne, svátek
Zavřeno
Doporučujeme
© 2007 Infocentrum Slaný

Slavní rodáci a významné osobnosti A - J

Významné osobnosti A - J
 

  • Baar Jindřich Šimon (* 7.2.1869 Klenčí - † 24.10.1925 Klenčí)
prozaik a básník, sběratel folkloru, autor pohádek z Chodska

Absolvent gymnázia v Domažlicích v r. 1888 a bohosloveckého semináře v Praze v r. 1892. Člen reformního hnutí. - Kaplan v Přimdě, Spáleném Poříčí, Stochově a Úněticích. V l. 1899-1909 farář v Klobukách, 1895-1897 a 1909-1919 farář a knihovník v Ořechu. Na všech svých působištích přijímal návštěvy z řad literátů a umělců, v Klobukách ho navštěvoval Ivan Krasko (Ján Botto) a další, se kterými utvořil literární spolek Lotos. V Ořechu, kde působil jako farář nejdéle, ho navštěvovali např. Antonín Klášterský, Karel Václav Rais, Josef Myslbek či Guth Jarkovský. Za války organizoval pomoc polským uprchlíkům, rozšiřoval a podporoval místní knihovnu, založil dětský koutek, pomáhal ochotnickému souboru. V r. 1919 pro svou činnost v církevním demokratickém hnutí předčasně penzionován. - Autor vesnických románů z jižních Čech a Chodska. - V důchodu žil v Klenčí pod Čerchovem.

  • Běhounek Kamil (* 29.3.1916 Blatná - † 9.12.1983 Bonn)
první evropský hudebník, který hrál jazz na harmoniku
 
 

Po narození s rodiči se přestěhoval z Blatné do Slaného. Absolvent gymnázia ve Slaném. Od studentských let se zajímal o jazzovou hudbu. Samouk hry na tahací harmoniku. Na vysoké škole právnické v Praze se seznámil s orchestrem GRAMO-KLUBU a dirigentem J.Šímou, J.Traxlerem, J.Ježkem, R. A. Dvorským i s Voskovcem a Werichem. Spolupracoval též i s J.Kohoutem. V r. 1936 natočil svoji první desku, kde hrál na harmoniku. Později spolupracoval a skládal hudbu pro I.Zemánkovou, hrál a spolupracoval s A.Kavkou. - Po válce byl angažován se svým swing-orchestrem v pražské Lucerně. V té době hrál pro americkou armádu v západních Čechách. Po únoru 1948 působil v Německu, kde v Bonnu zemřel.

  • Beneš Třebízský Václav (* 27.2.1849 Třebíz - † 20.6.1884 Mariánské Lázně)
kněz, spisovatel, povídkář, romanopisec

Pocházel z rodiny vesnického krejčího. R. 1855 začal navštěvovat školu v Kvílicích, později r. 1861 německou hlavní školu ve Slaném. Gymnázium absolvoval ve Slaném a Praze. V r. 1870 vstoupil do bohosloveckého semináře, ve druhém roce teologických studií onemocněl a ročník opakoval. V r. 1875 byl vysvěcen na kněze a ustanoven kooperátorem v Litni u Berouna. V r. 1876 nastoupil jako kaplan v Klecanech u Roztok; zde působil jako jednatel Ústřední matice školské pro pražské okolí, odtud také podnikl své cesty po Čechách a do Drážďan. Zemřel v Marianských Lázních, kde se léčil ze svých zánětů plic. Pohřben byl na vyšehradském hřbitově. - Ve svých dílech obsáhl téměř celou národní historii od nejstarších dob až po rok 1848 a současnost. Děj je zpravidla lokálně omezen na Slánsko, Berounsko nebo okolí Roztok, místa, které dobře poznal. Převážně publikoval v časopisech. Přispíval do Světozoru, Květů, Lumíru, Osvěty, Zlaté Prahy, Blahověstu, Koledy, Vesny, Ruchu aj. Též autor knih pro mládež, např. Povídky starověké z dějin vlasteneckých, Havraním pérem, Za české právo aj. - V. Loyda ve své publikaci Hlas domova uvádí datum narození 24. 2. 1849.Absolvent gymnázia ve Slaném a v Praze. V roce 1870 vstoupil do bohosloveckého semináře. Od roku n1875 kaplan v Litni, od roku 1876 v Klecanech. Většinou publikoval v časopisech. Autor rozsáhlého díla z historických období českých dějin.

  • Benešová Hana (* 16.7.1885 Domaslavice - † 2.12.1974 Praha)

manželka československého prezidenta dr. E. Beneše, autorka knihy pro ženy

Rozená Anna Vlčková. Za 1. světové války spolupracovala s domácím odbojem. Jako choť presidenta republiky vyvíjela značnou aktivitu na humanitárním poli, zejména za 2.světové války v Londýně a v prvních poválečných letech, kdy byla předsedkyní Čs. červeného kříže. Od roku 1995 spolu s manželem dr. E. Benešem čestní občané města Slaný.

  • Biener z Bienenberka Karel Josef (* 3.11.1731 Slaný - † 20.1.1798 Včelí Hrádek)
topograf, historik, archeolog a numismatik
 

Nazýván otcem české archeologie. Absolvent stavovské inženýrské školy v Praze. Po vstupu do armády se stal vrchním inženýrem generálního štábu. Po povýšení do rytířského stavu adjunkt krajského úřadu v Litoměřicích, od r. 1775 hejtman kraje Královéhradeckého a od r. 1779 kraje Kouřimského. V r. 1786 koupil Hrádek u Jílového a postavil zde zámeček Včelní Hrádek (Bienenberg). - Nazýván otcem české archeologie. Už od dětství se věnoval archeologii a sbíral starožitnosti. Zaměřil se hlavně na rukopisy i tištěné památky, přepisoval originály, dále sbíral staré zbraně, náčiní, ozdoby, obrazy, mince, nápisy a popelnice. V zámecké kapli Včelního Hrádku shromáždil vzácné předměty ze zrušeného sázavského kláštera. V r. 1778 vlastnil již velmi rozsáhlou a unikátní sbírku, která však byla po jeho smrti veřejně po kusech rozprodána. - Autor devíti archeologických spisů. - (Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů uvádí místo úmrtí Jílové - Včelní Hrádek).

  • Bílek František MVDr., PhDr., DrSc. (* 16.12.1885 Slaný -† 29.3.1972 Včelí Hrádek)
profesor VŠ zemědělské, zakladatel novodobé české zootechniky

Do r. 1915 profesor na gymnáziích v Praze. Od r. 1917 profesor Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství při ČVUT, od r. 1933 Vysoké školy zemědělské v Praze. Po r. 1939 odborný vedoucí Státního pokusného hřebčína v Průhonicích a od r. 1946 ve Slatiňanech. - Zakladatel novodobé československé zootechniky. Zabýval se chovem skotu, koní a ovcí, plemenitbou hospodářských zvířat. Zasloužil se o regeneraci plemena starokladrubského vraníka, prošlechtění české husy ad. Významně přispěl k chovu koně Przewalského v Československu. Zakladatel Hipologického muzea ve Slatiňanech. - Mimořádný člen Čs. akademie věd a umění a Královské české společnosti nauk. - Autor či spoluautor odborných publikací.

  • Bořita Jaroslav z Martinic (* 1582 - † 1649)

Šlechtic, majitel panství, protireformační politik, královský místodržící, karlštejnský purkrabí

 

Pocházel ze starého českého katolického rodu. Narodil se jako pohrobek, vychováván jezuity na katolických školách v Itálii. Majitel panství na Smečně, Okoři, Malíkovicích a Bílém Oujezdci. - Představitel protireformního hnutí. V r. 1603 se stal královským radou, 1609 dvorním maršálkem. V r. 1617 získal po Thurnovi úřad karlštejnského purkrabí a stal se jedním z královských místodržitelů v Čechách. 23. května 1618 defenestrován spolu s V. Slavatou a F. Fabriciem z okna Pražského hradu. Poté odjel do exilu do Mnichova a od ledna 1619 se usadil v Pasově, kde se kolem něj vytvořilo centrum katolické emigrace. Po Bílé hoře se vrací a rozšiřuje svůj majetek o statky konfiskovaných účastníků povstání. R. 1621 povýšen do hraběcího stavu, 1638 jmenován nejvyšším purkrabím a dědičně získává město Slaný.
 

  • Cibula Václav PhDr. (* 7.11.1925 Slaný)

prozaik, dramatik, umělecký překladatel, novinář, redaktor, rozhlasový pracovník

Absolvent slánského gymnázia a Filozofické fakulty UK v Praze, obor srovnávací a obecná literatura. V l. 1951-1964 redaktor literární rubriky Lidové demokracie. - Od r. 1964 redaktor literárních pořadů Československého rozhlasu, s nímž spolupracoval i po odchodu do důchodu. - Příležitostně psal pro Prostor, Týdeník rozhlas a Zlatý máj. - Do literatury vstoupil v 50. letech. Soustředil se na žánr lidových pověstí a legend spjatých s historií Prahy aj. lokalit. - Překladatel z francouzštiny a španělštiny. - Autor rozhlasových cyklů a her, televizních her, románů, pohádek, pověstí a reportáží z cest.

  • Clam-Martinic Jindřich Jaroslav (* 15.6.1826 Svätý Jur - † 5.6.1887 Praha)
český politik

Majitel rozsáhlých statků ve Smečně a šlechtic hájící práva Českého království. Svoji kariéru začínal ve státní službě - okresní hejtman v Mělníku, ministerský rada v Budapešti a prezident zemské vlády pro západní Halič v Krakově. Od r. 1860 se věnoval politice, prosazení českých státních práv a vyrovnání s Rakouskem. V r. 1879 zvolen místopředsedou poslaneckého Českého klubu. Měl rozsáhlé přátelské styky s lidmi z nejvyšších politických kruhů. Získal značný vliv na vůdce české liberální politiky F. L. Riegra.

  • Čech Svatopluk (* 21.2.1846 Ostředek – † 23.2.1908 Praha)
básník, prozaik, fejetonista, vydavatel, novinář
 

Školní docházku absolvoval v l. 1852- 1856 v Postupicích, Litni u Berouna a ve Vraném. Gymnázium začal studovat v Litoměřicích a později přešel na piaristické gymnázium na Novém Městě v Praze. Za studií byl jedním z předních iniciátorů kulturního života ve Vraném a členem pražského studentského literárního spolku Ruch. Po maturitě v r. 1865 začal studovat práva; v r. 1872 po první rigorózní zkoušce pracoval jako koncipient v advokátní kanceláři ve Slaném, zároveň se však věnoval novinářské a vydavatelské činnosti. Právnickou praxi definitivně opustil r. 1879, kdy se stal s Hellerem redaktorem Květů. V l. 1881-1882 fejetonista Národních Listů. Od 80. let patří k předním českým spisovatelům. Od r. 1895 žil v Obříství u Neratovic, kde si se sestrou koupili rodinný domek; v r. 1903 se vrací do Prahy, kde také umírá. - Jeho dílo vyrůstá z ideálů národního obrození. Autor epických básní s historickými náměty, alegorických skladeb, básní ze současnosti. Jeho próza vyústila ve vytvoření satiricky karikovaného typu českého maloměšťáka.

nahoru

  • Čepelák Ladislav ak. malíř, profesor (* 25.6.1924 Veltrusy - † 9.10.200 Praha)
malíř a grafik

V l. 1939-1942 vyučen strojním zámečníkem, 1944-1945 studoval večerní školu v Mánesu u prof. J. Baucha a Sychry, 1945-1950 Akademii výtvarných umění u prof. Želibského, Nechleby, Rady a Silovského. V l. 1950-1953 aspirant v oboru grafiky, 1953-1967 odborný asistent u prof. V. Silovského a V. Tittelbacha na AVU v Praze. Člen Jednoty umělců výtvarných (1953), Sdružení českých umělců grafiků Hollar (1954) a Svazu českých výtvarných umělců (1967). Od r. 1964 pověřen vedením grafické dílny na AVU v Praze, od r. 1967 docent a v l. 1970-1990 profesor grafiky AVU v Praze. - Inspiraci nalézal především v přírodě, nejdříve ve veltruském zámeckém parku, poté na Slánsku, Velvarsku a v Praze. Věnoval se též kresbě, ilustraci a monumentální tvorbě, leptu a akvatintu. - Katalog jeho prací zahrnuje 914 položek grafických listů, které prezentoval na téměř 50 samostaných výstavách doma i v zahraničí. Obdržel řadu ocenění, např. Zlatou medaili města Torina (1972), Cenu Vladimíra Boudníka(1996) aj. - Od r. 1995 čestný občan města Slaného. Na odpočinku žil v obci Ješín. Pohřben na hřbitově ve Veltrusích.

  • Černý René (* 26.7.1914 Kvíček – † 23.5.1950 Praha)
major, příslušník československé zahraniční armády v Anglii

Původním povoláním učitel. Po nástupu do vojenské prezenční služby absolvoval školu záložních důstojníku a zůstal na vojně v hodnosti podporučíka. V r. 1938 byl jmenován poručíkem a sloužil v Brně u dragounského pluku č. 6. Po okupaci odešel do francouzské Cizinecké legie, jako příslušník československé zahraniční armády v Anglii bojoval proti nacistickému Německu. Vrátil se v hodnosti nadporučíka - tankisty a byl povýšen do hodnosti major generálního štábu. Při ilegálním přechodu hranic byl v r. 1948 zatčen a odsouzen za velezradu a vyzvědačství. Eskortován do věznice na Borech, zde odsouzen za údajné spiknutí k trestu smrti. Popraven jako oběť komunistické zvůle na Pankráci. - Pamětní deska na domě čp. 55 v Soukenické ulici ve Slaném připomína jeho osud. Byla ve Slaném odhalena roku 1996.

  • Duras František (* 28.3.1852 Jemníky – † 21.7.1931 Slaný)
fotograf, ředitel slánského muzea

Od studentských let působil v ochotnickém divadelním spolku. Absolvent české reálky v Praze, vyučen mlynářskému a sekernickému řemeslu. Věnoval se propagaci v klubu turistů, dopisoval do různých rubrik v časopisech. Redaktor ročenky Slánský obzor. Později sbíral cenné a vzácné předměty ze všech oborů muzejnictví. Spoluzakladatel, kustod a posléze ředitel slánského městského muzea, jemuž mnohé ze svých sbírek předal. Pořizoval fotodokumentaci historických památek převážně Slaného a okolí. Jako člen České akademie věd a umění se na začátku století aktivně zúčastnil rozsáhlé akce pod názvem Soupis památek historických a uměleckých v Království českém. Spoluzakladatel, později ředitel muzejního a literárního spolku Palacký. Působil ve sborech samosprávných, různých komisích, člen obecního a okresního zastupitelstva, městské rady i okresního výboru. - Autor článků a hudebních melodických skladeb. - Od r. 1883 trvale žil ve Slaném.

  • Dvořák Antonín(* 8.9.1841 Nelahozeves – † 1.5.1904 Praha)

zakladatel české moderní hudby, violista, hudební pedagog a skladatel, dirigent

Zakladatel české moderní hudby. Hudební základy získal u učitele A.Liehmanna ve Zlonicích. Absolvent varhanické školy v Praze. Violista orchestru Prozatímního divadla do r. 1871. Varhaník u sv. Vojtěcha v Praze. Od 70. let začaly jeho skladby pronikat do zahraničí a vycházet tiskem. Od r. 1878 interpret vlastních skladeb. V l. 1884-1896 podnikl 9 uměleckých zájezdů do Velké Británie. V r. 1891 pedagog skladby na pražské konzervatoři. V l. 1892-1895 ředitel konzervatoře v New Yorku. Od r. 1895 opět tvořil a vyučoval v Praze. Autor 9 symfonií, komorních skladeb, oratorií, kantát, písní, oper.

  • Frič Josef František JUDr., prof. (* 2.3.1804 Slaný - † 21.5.1876 Praha)
právník, obhájce K.H.Borovského, liberární politik

Vystudoval gymnázium ve Slaném a filozofii a práva v Praze. Od r. 1837 zemský advokát. Na pražské univerzitě přednášel o soudním řízení. Od r. 1861 mimořádný profesor. V r. 1862 děkan sboru doktorů Právnické fakulty. Od r. 1848 účastník politického života, ve výboru svatováclavském, poslanec sněmu Českého království. Zasedal v obecním zastupitelstvu a pražské městské radě. Obhájce K. H. Borovského (1851) a Václava Hanky (1859), právní zástupce pražské obce proti dr. Fischerovi, vůdci "sedmašedesátníků" aj.- Zasloužil se o vydání překladu soudního řádu z r. 1781 do češtiny. Autor odborných statí. - V r. 1994 mu byla ve Slaném na budově Českého telecomu (na místě jeho rodného domu) odhalena nová pamětní deska s původním reliéfem od Ladislava Šalouna z r. 1907. Jeho vnuk Vojtěch Alberto Frič (1882 – 1944) byl významný botanik (kaktusy), cestovatel, indianolog.

  • Holub Josef (* 13.11.1870 Slaný - † 22.8.1957 Kvasiny)
malíř

Část mládí prožil v Zákolanech. Školu navštěvoval v Kovárech a od r. 1881 studoval gymnázium ve Slaném. Po čtyřech letech gymnázium z finančních důvodů opustil a vyučil se malířem pokojů v Mělníku. - Od r. 1890 žák prof. J. Mařáka na Akademii výtvarných umění v Praze. V r. 1896 obdržel stipendium na studijní cestu do Dalmácie a Černé Hory, kde na knížecím dvoře navrhoval výzdobu zámku a divadelní oponu. - Po návratu se v r. 1897 natrvalo usadil v Kralupech n. Vltavou. Z existenčních důvodů si zřídil fotografickou živnost, vyučoval hře na housle, pracoval jako písař okresního soudu. - Podílel se na založení Krajinského muzea v Kralupech n. Vltavou. Houslista hudebního spolku Fibich . - Po r. 1918 se plně věnoval malířské tvorbě. Náměty čerpal z Povltaví a Podřipska. V r. 1897 jeho první samostnou výstavu zorganizoval Muzejní spolek ve Slaném. - V l. 1944-1945 žil v Poděbradech. Po smrti manželky se v r. 1952 přestěhoval z Kralup n. Vltavou do Kvasin. - Pochován v Kralupech nad Vltavou.

  • Hradec Eduard MUDr., prof., DrSc. (* 21.9.1918 Slaný - † 20.10.2005)
profesor UK, spoluzakladatel moderní české urologie
 

Vystudoval lékařskou fakultu UK v Praze (1946). Nejprve pracoval na chirurgickém oddělení nemocnice v Turnově a od roku 1952 na 2. chirurgické klinice Fakulty všeobecného lékařství v Praze. Řádným profesorem byl jmenován v roce 1968. Zakladatel a první přednosta Urologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze (1975). Významně se podílel na utváření moderní podoby urologie a dětské urologie a na zřízení samostatné výuky a specializace v těchto oborech v Československu. Dlouhodobý vedoucí Katedry urologie Institutu pro doškolování lékařů a farmaceutů. Studoval i přednášel na řadě evropských klinik a působil jako vědecký pracovník na bostonské univerzitě v USA. Byl dlouholetým předsedou České urologické společnosti ČLS JEP a Československé urologické společnosti. Zasloužil se o vznik Evropské urologické společnosti a byl prezidentem jejího druhého kongresu v Praze v r. 1976. Aktivní člen mnoha dalších významných mezinárodních urologických asociací, za jeho zásluhy o rozvoj oboru mu bylo uděleno čestné členství několika zahraničních lékařských společností. Nositel Řádu práce, Medaile J. E. Purkyně a dalších vyznamenání. - Autor a spoluautor řady odborných publikací, vědeckých článků, přednášek ad.

  • Hulinský Jindřich (* 22.7.1864 Slaný – † 1.10.1934 Slaný)
kustod muzea a městský kronikář ve Slaném

Po vychození obecné školy studoval na slánském piaristickém gymnázium. Od r. 1879 úředník berního úřadu a okresního hejtmanství. V l. 1888-1920 úředník Městského úřadu ve Slaném, 1914-1934 správce městského archivu ve Slaném. Kustod městského muzea. V l. 1923-1934 kronikář města Slaného a redaktor historicko - vlastivědného časopisu Slánský obzor. Předseda Místní osvětové komise a místopředseda Okresního osvětového sboru. - Autor literárně historických prací, např. monografie Město Slaný, jeho kraj a památnosti, Legendy ze Slaného ad.

  • Ingriš Eduard (* 11.2.1905 Zlonice – † 13.1.1991 Reno)
hudební skladatel, dirigent, textař, cestovatel, fotograf
 
 

Část dětství prožil v Lounech, poté žil v Praze. Vystudoval gymnázium a skladbu na pražské konzervatoři, žák B. Foerstra, V. Nováka a J. Křičky. Nejprve komponoval písně a tance a drobné jevištní skladby. V období mezi válkami spolupracoval s různými divadly a osobnostmi (např. J. Ježkem, J. Voskovcem, R. A. Dvorským aj.). Psal operety, nastudovával je, dirigoval a případně v nich zpíval. - Od r. 1947 žil v exilu. Procestoval Brazílii a Peru, filmoval a fotografoval. Uskutečnil dvě plavby na balzovém voru z Jižní Ameriky k ostrovům Pacifiku. V Limě řídil peruánský státní symfonický orchestr, na Tahiti koncertoval v rozhlase. V r. 1959 podnikl úspěšnou cestu, aby potvrdil výsledky expedice Kon-Tiki. V r. 1962 se přestěhoval do Kalifornie. Přednášel a promítal filmy o svých cestách po celých Spojených státech a Kanadě. V návratu do Československa v r. 1989 mu zabránila choroba. - Autor populárních písní (např. nejznámější trampské písně Niagara), operet a filmové hudby. - Ve Zlonicích expozice o jeho činnosti a cestách, na jeho rodném domě odhalena v r. 2005 pamětní deska.

Vytisknout Nahoru

Aktuality z regionu

16.11.
2017
Tajemná vánoční noční procházka s překvapením
Vstupenky na vycházku již v prodeji. více »
10.11.
2017
Nové pohlednice Slaného
Od pátku 10. listopadu jsou v prodeji nové pohlednice Slaného. více »
09.11.
2017
Nástěnný kalendář Slaný 2018
Nástěnný kalendář na rok 2018 již v prodeji! více »
09.11.
2017
Slánské cyklotrasy ve středočeské koncepci
Středočeská koncepce slánských cyklotras více »
03.11.
2017
Nová výstava zobrazující restaurování zasedací místnosti Okresního domu
Výstavní panely na schodišti Městského úřadu více »